musim povedat, ze ma dost vydesili (teda to peklo mam konkretne na mysli)

Pôvodne zaslal zuzulik - 20 november 2014 :  01:09:25

Nevím jestli správně odpovím na tvoje otázky. Takto jsem to stručně shrnul, lépe to neumím není to dokonalé na mnoho věcí jsem jistě zapomněl.

Je dobré se nezabývat tým jak velkou lásku mají ostatní lidé ale spíš usilovat o to aby moje láska k Bohu stále rostla.
Milovat Boha, to je zachovávat přikázání které nám dal Pán Ježíš Kristus.
Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.
Jak získat tu úpřimnou lásku? Tu nám dá jen Bůh když budeme zachovávat přikázání, úpřimně litovat svých hříchů, umrtvovat se, modlit se, přijímat svátosti, být pokorný a trpělivý, milovat bližního, každý den rozjímat buďto o evangeliu, nebi, pekle a hlavně rozjímat o utrpení našeho Pána Ježíše Krista, toto rozjímání zapálí srdce láskou k Bohu ale tehdy až Bůh bude chtít a proto je potřeba trpělivost a věrnost. Až v srdci vzplanou ty plameny lásky tak všechno se stane snadným. Když jdeme po cestě ctností svými silami ujdeme za rok nepatrný kousíček. V kontemplaci za jeden den ujdeme to, co jinak jdeme svými silami celé roky. Kontemplace není nic jiného než skryté, pokojné a milostné vlití Boha, které, je-li mu dán prostor, rozhoří duši plameny lásky. Tato láska velmi silně poraní duši člověka a ten se pak už nedokáže radovat z toho co nabízí svět. Nechápe proč se ostatní pachtí po světských radostech které nikdy nemůžou naplnit propast lidského srdce ale způsobí jen neklid a otroctví. Zato ty plameny lásky jsou pravé, svaté, podivuhodné, nepopsatelné, plně uspokojující, posilující, očišťují duši od hříchu. Upevňující ctnosti, působí že s radostí snášíme různá utrpení, toužíme plnit jen Boží vůli. Ta láska vyžene z duše strach z pekla ale objeví se v duši jakýsi jiný strach, strach ze hříchu, stach z toho že by duše urazila toho, kterého tolik miluje. V duši se zrodí zžíravá touha po Bohu a na hodinu své smrti pohlíží s láskou a říká přijď a pospěš si, vždyť se vrátí domů za svým Milovaným.
Tento stav snadnosti a radosti netrvá v duši stále, spíš duše prochází různými zkouškami, temnotami a vyprahlostmi ale přesto stále zůstává touha po Bohu i touha a starost líbit se jen Jemu.


dakujem Poutnik velmi pekne si to napisal....
tak ma napadlo, ze neexistuje len jeden typ lasky... su rozne druhy ( k bliznemu, k rodicom, k Bohu) a tieto sa nedaju porovnavat.... takze je nezmysel porovnavat lasku k rodicom k laske k Bohu a obvinovat sa,ze nemilujem Jezisa dostatocne....

:-))

Pôvodne zaslal poutník - 27 november 2014 :  16:24:40