Fórum pre katolíkov - NOM, prečo pre mňa nie

Privilegovaná mystička María-Julia Jahenny, velice přiléhavě považovaná za nejvíc omilostněnou a stigmatizovanou mystičku v dějinách Církve. Narozená 12. února 1850 v malé vesnici v Bretoňsku – Blain. Nejstarší z pěti dětí, byla vychována katolickými, prostými rodiči v živé víře, kterou jsou lidé z Bretaně pověstní. Ježíš ji vyznamenával mnoha milostmi již od dob jejího prvního přijímání, milostmi, na něž odpovídala rostoucí zbožností a úctou. Přidružila se k třetímu řádu svatého Františka již před dvacátým rokem života, aby se mohla posvěcovat účinně ve světě. Od svých 23 let až do své smrti o šedesát let později, měla na svém těle stigmata mnohem viditelnější, než je známo u předchozích stigmatiků. K pěti ranám na rukou, nohou a boku, María Julia trpěla též ranami od trnové koruny, od kříže na svém boku a rovněž i ranami od bičování, i od provazů, jimiž byl Ježíš spoután, jakož i dalšími mystické povahy.

Žila svůj život jako obětovaná, aby vyhověla přání Krista, konat smír za hříchy Francie a světa. Měla hojná zjevení Ježíše a svaté Panny, mnoha prorocká osvícení. S neomylnou přesností předpověděla dvě světové války, zvolení svatého Pia X., různá pronásledování Církve, tresty za odpad Francie od víry – mnoho zůstalo ještě nepublikováno. Byla příkladně poslušná svých duchovních vůdců, prostá a čestná. Její varování o posledních dobách by měli číst všichni, kdo „mají uši“.

María Julia byla nepřetržitě sledována vědci – pro některé byla zázrakem, zažila i jízlivost nevěrců, obdiv svého dlouholetého přítele Msgr. Fouriera, biskupa z Nantes, a okruhu těch, kteří šířili její sdělení nevděčnému a mdlému světu. Odešla do nebes 4. března 1941. Střídavě slepá, hluchá, ochrnutá a němá, žila po mnoho let svého života pouze z nebeského chleba. Nelze tedy ignorovat, poselství Ježíšem jí svěřené pro naše kritické dny ohledně tzv. nové liturgie.

„Sděluji vám následující výstrahu: učedníci, kteří nejsou v souladu s mým evangeliem, nyní usilovně pracují, aby podle svých vlastních idejí a pod vlivem nepřítele duší, předělali mši, která obsahuje slova, ohavná v mých očích. Když ta osudová hodina nastane, bude to zkouškou víry mých kněží. V prvním období bude jediné mé vlastní kněžství, které má svůj počátek ode Mně. Druhé období bude období perzekuce, kdy nepřátelé víry a svatého náboženství vnutí své formulace do knih jiného celebrování. Mnoho mých kněží odmítnou novou knihu, pečetěnou slovy propasti, jiní ji však přijmou. “

10. května 1904 naše Paní popsala nové kněžstvo a jeho liturgii:

„Oni se nezastaví na své svatokrádežné a nenávistné cestě. Budou dále podvracet všechno jedním rázem – svatou Církev, kněžstvo a víru mých dětí“. Madona oznámila rozptýlení pastýřů samotnou Církví, pastýřů věrných, kteří budou nahrazeni jinými “formovanými peklem“, kteří budou hlásat nové evangelium, nové svátosti, nové chrámy, nové křty, nová společenství.“

citácia:

Aj napriek temnosti, niekto by nepovedal, že je teraz "druhé obdobie",ktoré bude obdobie prenasledovania. Každý má väčšinou predstavy prenasledovania ala Dioklecián. A hovorí, že by malo byť "mnoho" čo odmietne "knihu druhého celebrovania", napriek tomu tam vodítko vidím. Ale asi to nebude konkrétne k tomu ako tá zmena bude vypadať- hovorí sa dokonca o pridaní slov, NOM práve uberal, ale zas pridal "dvojzmysly".

No ak sa odvolate na Jahenny,
tak tam niet ziadneho problemu s rozlisovanim dvoch obdobi.
Nie je problem urcit, kde je hranica medzi nimi.
Knihy celebrovani...ved aha, porovnajte:

NOM:

a misal predosleho obdobia:

(Tam okrem ineho vidite, ze NOM skutocne pridaval, nielen takzvane eucharisticke modlitby, prefacie a kadeco, ale najma to najdolezitejsie, co omsu cini omsou, rozsiril "opis ustanovenia vecere")

NOM je zlomom v porovnani s predkoncilovym misalom, ktory kontinualne nebol "zlomeny" prakticky nikdy predtym, co si oni modernisti aj sami popriznavaju.
Len pre ilustraciu, sam NOM obsahuje od Montiniho (Pavol VI.) dokument hned v uvode, kde sa pise:

"...svätému Piovi V. predovšetkým záležalo na tom, aby zachoval
vtedajšiu tradíciu, ktorú neprávom napádali, a preto v posvätných obradoch zaviedol iba nepatrné zmeny. A skutočne misál z roku 1570 sa iba málo odlišuje od prvého, vôbec kedy tlačou vydaného misála z roku 1474. Ten zasa verne reprodukuje misál z čias pápeža Inocenta III."

Sami strojcovia NOMu ukazuju, ze reformuju ritus, ktory minimalne do stredoveku (Inocent III. vladol na prelome 12. a 13. storocia) bol rozdielny oproti tridentskemu vydaniu iba v zmysle "nepatrnych zmien".
Odtial by sa zase dalo stopovat kracanim v case, ze "kniha celebrovania" cize omsovy ritus, bol prakticky ustaleny uz od prvopociatku, co - preskocme teraz kopec dokazov o tom - potvrdzuje napriklad aj take modernisticke eso svojej doby,
ako bol Pius Parsch, ked lanaril katolikov pred 2VK na idey tzv. liturgickeho hnutia. Ako pise o predkoncilovej omsi (nie o NOMe):

Nic z toho neplati na NOM, je to novotvar, zlom, ktory sa hra na kontinuitu. Odtial, netreba ani Jahenny ani inych , kludne ju nerozumne mozno nebrat vazne, pod carovnou formulkou ze nikto nie je viazany akceptovat tento typ posty z neba (Zjavenie je zavazne). Avsak ked uz sa niekto odvola na Jahenny, ako napriklad Vy, ma vyriesenu "zahadu", ktore obdobie je ktorym, a ktora kniha celebrovania je tou z pekla.

Pôvodne zaslal Rarach - 16 október 2012 : 12:37:41