Na svete žilo kedysi veľké množstvo ľudí, a keby malo aspoň jedno náboženstvo pravdu o nesmrteľnosti, tak vesmír musí byť niekde obsadený obrovským množstvom pozostalých v podobe akýchsi duchov.

Ale radar, veď máte byť soľou. A tá nie je len na ochutenie. Kresťanstvo je soľou, ktorá má páliť v ranách sveta. A ja som v poslednej dobe nútený často byť práve takou soľou. Na ateistické rozprávočky sa pri tom naozaj netreba ohliadať, a je úplne jedno z ktorého košiara sú. Ateizmus- a všetky tie rozprávočky, majú na sebe kopu rán, tak šup tam soľ...

Pôvodne zaslal mino - 28 december 2012 :  09:10:33

...ja by som tiez obcas rad posolil vase rany, ane uz raz som za to dostal ban a to som ani nebol neslusny...

,,Blázen myslí, že Bůh není! Žalm 53, 2 Blázen myslí, že Bůh není! Aby jsi tu nebyl za blázna, přiznej barvu."

Porozumenie je odmena za vieru. Nesnaž sa pochopiť, aby si veril, ale ver, aby si pochopil. (sv.Augustín)

Ja som hovoril o ateizme, nie o ateistoch. Oni len rozprávočky papkajú. Tie treba riadne "presoliť".Takže pokus o "mučeníctvo" za "pravdu" zas nevyšiel. (čo si teda človek všetko neponamýšľa a nepoprekrucuje keď sa kŕmi nezmyslami, a vlastne je to "profesionálna" deformácia nachytaná priamo pri "študovaní" tých nezmyslov, tam bez prekrúcania sa nedá ani fungovať.)

A ešte jedna poznámka- ja určite nijaké bludy nerešpektujem, ani úplne náhodou, kraviny nárok na rešpekt nemajú.

Pôvodne zaslal mino - 28 december 2012 :  10:30:26

Pozri sa na toto forum a ukaz mi jedneho uzivatela, ktory by sa zachoval k nejakemu ateistovi, napr. tebe, tak, ako sa zachoval "krestan" na tom obrazku.

Guest, ty si pisal na tomto fore, aby sme nedavali ateistov do jedneho vreca, si pisal, ze aj ked v Boha neveris, tak sa snazis zit pokornym zivotom a povazujes sa za dobreho cloveka a to, ze sa väcsina ateistov sprava k ludom zle, este neznamena, ze aj ta hrstka ateistov je na tom rovnako.

S krestanmi je to opacne. To, ze nejaky knaz zlyha a podlahne pokuseniu, este neznamena, ze su takymito ludmi vsetci knazi.

Su ludia, ktori spinia a nadavaju na cirkev, za to, co urobila, nedokazu jej odpustit. A to je ten problem, ze tiito ludia ziju "v minulosti", lebo cirkev uz nie je takou, akou bola predtym, zo zaciatku bola dobra, potom zacala padat do pokuseni, zacala nasilne upalovat ludi a neviem co vsetko, ale postupom casu sa zmenila, a okrem toho, tych cirkvi je tu vela.

Je zaujimave, ze satanisti narozdiel od cirkvi konaju ozajstne zlo, ale to je podla tych "urazacov" v poriadku. Zaujimave.

Pôvodne zaslal sinceretly - 28 december 2012 :  16:56:27

krestankovia taki ako ty mi budu vykladat nieco o rozpravockach? dost trufale, kedze cela vasa viera je zalozena na rozpravke a este k tomu mizernej (pre sinceretly: za podobne len trochu konkretnejsie vyjadrenie som dostal ban)

ked si pozriem videa z diskusii medzi svetoznamymi ateistami a z reality vytrhnutymi krestanmi tak viem, ze sa nemusim bat ze v buducnosti krestania intelektualne dosiahnu uroven ateistov (co sa tyka schopnosti vyargumentovania vlastnych postojov)

Pôvodne zaslal guest636 - 30 december 2012 :  08:55:23

Na ateistickú "realitu" zvysoka kašlem... Ja som argumenty x krát dal a odmietam jednať s entitou pochybujúcou o svojej existencii, a zároveň skalopevne presvedčenou o svojej "pravde". So schizoidnými názormi nikdy diskutovať nebudem.

Pôvodne zaslal mino - 30 december 2012 :  11:26:41

satanisti robia zle? spomen nejake zle ciny ktore spachali; je vela druhov satanizmu, od pozerov az po rozne filozofie, ktore uz so satanom vela spolocneho nemaju a ich zasady im vravia ze nemaju skodit

Vyrůstala jsem v rodině zatvrzelých ateistů a materialistů. Má máma byla hodně tvrdá a vždycky mě krmila spoustou skeptických řečí. Nakonec jsem došla k tomu, že svět je plný pokrytectví, přetvářky, sobectví a zloby. Cítila jsem se svázaná a nešťastná. Ty takzvané křesťanské hodnoty mi přišly jako vrchol pokrytectví a celá společnost, vyrostlá na křesťanské tradici, ubohá. Toužila jsem po svobodě a upřímnosti a viděla jsem ji ve zlu. Vědomě jsem k sobě začala zlo volat. A netrvalo dlouho a ono si mě našlo. Bylo mi tehdy 16 let, blížily se mé narozeniny.

A tak jsem toho podzimu uzavřela smlouvu. Potkala jsem je v metru. Byli dva a hned na první pohled mě přitahovali. Černé oblečení, obrácené pentagramy, opovržlivé a pyšně sebejisté výrazy. Všechno to, co jsem obdivovala. Vystoupila jsem s nimi a oslovila je. Neměla jsem přece už co ztratit. Nevím, jak se mi podařilo prorazit hradbu jejich přezíravosti, ale nakonec jsme se dohodli, že se ještě sejdeme. Byla jsem bláhová naivní holka. Povídala jsem jim o svém znechucení světem, o pokrytectví, o nenávisti a touze být konečně jednou upřímná. Říkala jsem, jak jsem zlá a jak chci být zlá otevřeně. Poslouchali a v duchu se museli hrozně smát. Nakonec se mě jeden z nich zeptal, jestli to, co říkám, myslím vážně. Jasně, že jsem to myslela vážně, a jak moc! Toužila jsem po svobodě a myslela si, že svoboda je bez zábran dělat všechno, co chci. Chtěla jsem být upřímná za každou cenu, opovrhovala jsem ohledy ke druhým, protože jsem je považovala za falešné, nevěřila jsem na lásku.

Koupila jsem si obrácený pentagram a pověsila si ho na krk. Četla jsem satanskou bibli a okultistické knihy… A nikomu ze svého okolí jsem o tomhle nevyprávěla. Tak znělo první pravidlo. Ani slovo o nás, ani slovo o tom, co ti ukážeme. Netrvalo dlouho a já získala tu výsadu odevzdat se ďáblu. Znala jsem jen ty dva, i když jsem tušila, že za nimi stojí mnohem víc lidí. Kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Já to myslela naprosto vážně a na tom záleželo. Návrat k přirozenosti, život podle instinktů, odvěká svoboda, kterou křesťanství zabilo, kult přírody a k tomu všemu tolik protěžovaná upřímnost. Měla jsem pocit, že mě konečně někdo chápe. Jak já byla naivní.

Nakonec jsem, celá natěšená, souhlasila s rituálem, který měl zpečetit mé rozhodnutí. A tak jsme šli v noci do jednoho parku. Ten muž, co šel se mnou, vzal černé svíčky, křídou namaloval pentagram a řekl mi, ať se postavím doprostřed. Do každého rohu dal jednu svíčku a zapálil je. Pak mi kladl otázky, bylo to jako naruby obrácený křestní slib. A tak jsem vyznala, že chci přijmout satana jako svého pána, že věřím v absolutní svobodu, že chci za každých okolností dělat to, k čemu mě povede, že věřím, že on je pravda, a mnoho dalšího. Pak jsme sepsali smlouvu, v níž to vše bylo, a já ji podepsala, a pak si nožem na hřbet ruky vyryla pentagram a krví, která mi tekla, smlouvu poznamenala. Celá jsem se klepala a naplnilo mě vzrušení. Nakonec ten muž od jedné svíčky smlouvu zapálil a nechal ji shořet v mých prstech vprostřed pentagramu. Nikdo ji nikdy nenajde, patřím teď jen satanovi a víme o tom pouze my dva. Seděli jsme pak v tom parku na zemi. Mlčela jsem a on povídal o tom, co všechno mě čeká a že to nebude snadné, ale že teď už nikomu a ničemu nebudu otročit. Tak strašné lži! Pomalu se připozdívalo a já musela domů. Rozloučili jsme se a já už ho nikdy neměla vidět. Dnes mi dochází, že mě nikdy nechtěli přijmout mezi sebe, jako by to byli lovci duší. Netuším, proč to všechno udělali, možná si jen hráli, já si však nehrála. Po tři noci se mi pak ve snu zjevovala postava celá v černém, z níž jsem viděla jen obrys a ptáka na rameni, a někam mě vedla. A já šla. A to byl počátek konce.

Ještě toho roku jsem zjistila, že nedokážu být taková, jak se ode mne očekává. Děsily mě mé výbuchy vzteku a agrese, má zcela cíleně zlá slova. Návaly nenávisti, které mě naplňovaly. Chtěla jsem sundat pentagram, ale nešlo to. Rok jsem s tím bojovala. Když jsem se chtěla zla zříci, obrátilo se proti mně. Začala jsem se nenávidět. Opravdu silně a fatálně. Realita mého světa se stala skutečně černou. Netrvalo dlouho a topila jsem se v silných depresích. Seděla jsem v rohu svého pokoje a třásla se po celém těle. Chvíli jsem chtěla být kámen a chvíli jsem toužila postřílet lidi na Václaváku (kdybych měla pistoli, kdo ví, jak by to dopadlo). Nakonec jsem to už nemohla snést, všechno mě vedlo ke smrti. Začala jsem se řezat žiletkou do rukou. Platila jsem krví za každý další den života. Přestala jsem chodit do školy a nakonec skončila poprvé v psychiatrické léčebně. Tehdy jsem ještě žádnou diagnózu nezískala, nebo mi ji nesdělili. Začala jsem brát psychofarmaka, ale nezabírala tak, jak by měla. Mé sebedestruktivní chování nevymizelo. Několikrát jsem spolykala léky, ne s cílem zemřít, ale s cílem uniknout, něco mě k tomu neustále ponoukalo. Věřila jsem, že když jsem se zpronevěřila smlouvě, musím zaplatit životem, nemám právo žít. Po půl roce jsem přestala chodit k psychiatričce a brát léky, v mých očích to bylo k ničemu.

Pak jsem se pár let snažila žít, ale vždycky mi něco podrazilo nohy. Zamilovala jsem se a vzápětí jsem musela zranit, udělala jsem maturitu a přijímačky na VŠ, ale nestudovala jsem ani rok. Měla jsem neskutečně živé sny, a tak jsem občas prospala i několik dní. Pořád jsem ve snech viděla přízračné postavy, které mě ničily. Začala jsem hodně pít a utíkala jsem z reality. Hledala jsem smysl ve východních duchovních směrech, ale chvíle úlevy trvaly vždy jen krátce. Křesťanství pro mě bylo stále nepřijatelné. Přišlo mi nelogické a ve své podstatě hrozně svazující. Neviděla jsem Boha, viděla jsem jen morálku a skutky, kterými se provinila církev v dějinách. Zapomínala jsem na smlouvu a získávala dojem, že nejsem člověkem. Měla jsem i období velikášství, kdy jsem věřila, že jsem výjimečná a obdařená, že jsem tu proto, abych druhé inspirovala, připadala jsem si téměř božsky. A pak zase pád. Realita přestávala být reálná, viděla jsem jen tváře lidí na ulici, okolní prostor se rozmazával, nebyla jsem schopná vnímat čas jako kontinuum, věci se mi spojovaly do podivných významů a celků. A pořád ta hrozba a někde ve mně číhající nenávist.

A pak začaly skutečné problémy. Jednoho jara jsem dostala ránu, když jsem se destruktivně a ničivě zamilovala do ženatého muže (všechny mé vztahy byly patologické, vždycky jsem narážela na muže, kteří mě ničili, nebo jsem já neodolala a ničila je – nemohla jsem si pomoct). Když se ukázalo, že naše „chození“ skutečně nemůže trvat, začala jsem se potácet po světě a zase jsem utíkala z reality. Postupně jsem začínala vidět věci, které druzí neviděli. V rohu místnosti stála postava, která mě pozorovala. Občas mě pronásledovala. Utíkat nepomáhalo (ani k alkoholu, ani do nočního města), přátelé jako by se neskutečně vzdálili. Mezi mnou a vším kolem byla tlustá matná, skleněná stěna. V hlavě se mi objevovaly příkazy, myšlenky, které nebyly mé. Ten „někdo“ mi přikazoval, abych umřela. Bránila jsem se, resp. něco ve mně se bránilo. Zase jsem se začala řezat. Platila jsem krví za to, že ráno vstanu do práce, že večer usnu, že alespoň na chvíli odejde. Byly to takové malé rituály. Oblečená celá v červené jsem ležela doma na podlaze a rituálně se řezala. Tou dobou jsem už brala antidepresiva. Byla k ničemu. Nakonec jsem málem vykrvácela, a tak jsem skončila podruhé na psychiatrii. Občas jsem viděla jeho a to mě tak paralyzovalo, že jsem ležela na zemi na nemocniční chodbě a hleděla mu do tváře.

Udělali mi psychologické vyšetření a stanovili diagnózu paranoidní schizofrenie. Nasadili mi antipsychotika. Stala se ze mě živá mrtvola, ale já věděla, že je stále se mnou, i přes velké dávky léků. Vrátila jsem se do života. A zase to chvíli šlo. Udělala jsem rozhodnutí, že už nikdy nebudu platit svou krví. Rozhodla jsem se vzepřít. A někdy v té době jsem také poprvé pomyslela na Boha. Nejdřív jsem nevěděla, že je to On, říkala jsem „nejvyšší bytost“ a myslela jsem dobro, nějakou sílu, která stojí v opozici k tomu zlému, co mě pronásledoval. Tušila jsem, že je velice mocná, ale jasněji jsem ji nedefinovala.

Po půl roce jsem svého „démona“ opět (i přes stále vysoké dávky psychofarmak) začala vídat. A tentokrát i slyšet. Přikazoval mi, posmíval se mi, komentoval mé jednání. Říkal, že nejsem člověk, že mohu ovládat lidi kolem sebe i svět, jen stačí přestat se vzpírat. Nakonec jsem uvěřila, že ovládám počasí a že skrze mě přichází zhouba světa. Že jsem nakažená a musím zemřít. Opět jsem skončila v psychiatrické léčebně. Zvýšili mi dávky a přidali další lék. Rok jsem za cenu obrovského vypětí a značného vyčerpání žila.

Pomalu jsem opět začala volat Boha. Tentokrát už pro mě existoval velice konkrétně, i když jsem Ho neznala. Věděla jsem, že ten, co mě pronásleduje, je démon nebo satan sám, vzpomněla jsem si na smlouvu a říkala jsem si, že jediný, kdo něco zmůže, je Bůh. A On mě uslyšel. Na podzim se v mém životě objevil kluk – křesťan. Začala jsem číst Písmo a chodit do kostela. Tak nějak to připlulo jako ta nejsamozřejmější věc, i když jsem se hodně bála a sama bych to nikdy nedokázala. A začala jsem pomalu chápat. Chápat, že jsem si celou tu dobu pod pojem křesťanství dosazovala něco jiného, než tam skutečně patří. Otevíralo se přede mnou něco nového, ale ještě nebyl čas, abych zvítězila. Stále jsem byla příliš uzavřená a chtěla to dokázat vlastními silami. Spiritualita a upřímný zápal pro víru mi připadal směšný. Nicméně hledala jsem. A zároveň s tím jsem přestávala brát léky.

A pak přišel poslední útok. Silnější než všechny předchozí. Satan mě ovládl. Zamkla jsem se v bytě, spolykala spoustu léků, zapila je flaškou vodky a upadla do jiné reality. Viděla jsem věci pokrouceně, dostala jsem se úplně mimo sebe. Zcela jsem ztratila kontakt se světem. Neusnula jsem, neupadla do bezvědomí, jen jsem vnímala něco jiného. Nakonec musela policie vyrazit dveře mého bytu. Našli mě vyčerpanou až do krajnosti v přestavěném bytě s modřinami po celém těle. Bojovala jsem s ďáblem, utíkala před ním a bránila se mu, ale to oni nevěděli. A tak jsem skončila naposledy v Bohnicích. Tři dny na kapačkách, neschopná vnímat a mluvit. A zase léky a nálepka duševní nemoci. Viděla jsem ho, slyšela, byl se mnou a bránil mi v kontaktu s Bohem. Mluvil mými ústy. Zmítala jsem se mezi přesvědčením, že mám schizofrenii, a vědomím, že ten „démon“ je skutečný. Přišly za mnou kamarádky, modlily se se mnou a modlily se za mě. Měla jsem světlé chvilky, kdy jsem cítila, že to mohu s Boží pomocí zvládnout, a pak propady, kdy jsem si připadala navždy ztracená, zatracená.

Když mě propustili, domluvila mi jedna z těch kamarádek setkání s věřící psycholožkou. Byla prvním psychologem, který mi věřil. Po tomhle setkání jsem věděla, že se z toho dostanu. Ale ne na dlouho. Pokusila jsem se jít na jednu přednášku o okultismu, ze které jsem po deseti minutách utekla, protože jsem měla pocit, že umřu, a když ne to, alespoň omdlím. Celá jsem se klepala a cítila jsem hrozný odpor. I když jsem chtěla věřit, že Bůh mě v tom nenechá, říkala jsem si po tomhle zážitku, že možná jsem skutečně navždy prokletá. V tomto stavu jsem se rozjela za knězem, který se modlí za osvobození. Musela se mnou jet kamarádka. Sama bych tam nikdy nedojela. To, co jsem zažila potom se slovy nedá popsat, přesto se pokusím.

Věřila jsem, že mi tohle setkání může přinést svobodu, ale ani zdaleka jsem si neuměla představit, jak je svoboda krásná. Zažila jsem tolik bolesti, tolik utrpení, ale nic z toho nebylo zbytečné. Vím, že mě Bůh skutečně miluje, to On mě skrze tohoto kněze osvobodil. Zažila jsem a zažívám zázrak. Něco moc podstatného se změnilo. Poprvé za všechny roky mého života (alespoň, co si pamatuji) se cítím volná, tak nějak doopravdy. Mám skutečně svobodnou vůli (dosud jsem nevěděla, co to znamená). Je to tak nesdělitelné. Je to počátek. Vždycky jsem si myslela, že jsem upřímná, ale ve skutečnosti jsem jen upřímně trpěla. Poprvé vnímám skutečnost jako skutečnou, poprvé se mě to, co vidím, slyším a cítím, skutečně dotýká. Cítím se tak lidsky. Jsem svobodná a šťastná. Necítím to vnitřní napětí. Cítím obrovskou lásku a vděčnost, touhu modlit se, děkovat a chválit. Vím, že tenhle pocit štěstí tu nebude navždy, ale o to víc si ho vážím. Mohu skutečně svobodně volit, skutečně cítit. Tam uvnitř jsem já. Všechno je tak zázračné a čisté, tak jasné. Jsem Bohu tak vděčná. Jako by padlo tlusté matné sklo, které jsem měla uvnitř a které vše zkreslovalo, i to, které mě dělilo od světa, od druhých, od Boha. Všechno je bezprostřední a já to cítím hluboko v sobě. Jsem svobodná.

Nikdy jsem si nemyslela, že zažiji skutečný klid. Nic na mě nečíhá, nečeká na mou slabost, nic mě nebrzdí a nepronásleduje. Jsem tu já a ve mně je prázdno, které čeká na to, čím bude naplněno. Je to krásné a konstruktivní prázdno. A já vím, že už vždycky to budu já. Jsem člověk žijící ve světě plném skutečně zázračných lidí a věcí. A mohu s nimi navázat vztah. Já sama za sebe. Nic mi nesvazuje ruce a srdce. Mohu žít. Doopravdy žít.

V současné době jsem již pokřtěná, šťastně vdaná, mám dvě děti a pracuji na svém dalším životě s Bohem. Mám všechno to, o čem mnozí psychiatři a psychologové tvrdili, že nikdy mít nebudu, život bez léků a bez projevů psychické nemoci, rodinu, přátele, prostě normální život. Jsem šťastná, a i když přicházejí starosti, jsou to starosti lidské, které se dají s Boží pomocí zvládnout. Vím, že se na tomhle obláčku nebudu vznášet věčně, ale taky vím, že nikdy nezapomenu, jak velikou milostí mě Bůh obdařil. Vždyť komu bylo odpuštěno nejvíc, ten bude nejvděčnější. A mně Bůh odpustil opravdu hodně. Každý, kdo ho upřímně hledá, má naději a mnohem víc než to, má jistotu Boží lásky a laskavosti, jeho milosrdenství a velkorysosti. Neboť Kristus je pravda, láska, život. A taky svoboda.

ved to je tvoj problem - ty nediskutujes, iba blaboces a gagas bez zmyslu, ked pride nejaka konkretna tema a v nej zareagujes k veci tak budem reagovat aj ja, do tej doby s tebou ale koncim, na taketo slovne prestrelky tu mam proroka siceretlyho a radarku

Pôvodne zaslal guest636 - 30 december 2012 :  13:30:34

Dokiaľ sa nebo a zem nepominú, nepominie sa ani jediné písmenko, ani jediná čiaročka zo zákona, kým sa všetko nestane tak, ako to je napísané v Biblii.

Kto by teda zrušil jediné z týchto prikázaní, čo aj najmenšie, a tak by učil ľudí, bude v nebeskom kráľovstve najmenší. Ale kto ich zachová a tak bude aj učiť, ten bude v nebeskom kráľovstve veľký

kto by… zachoval celý Zákon, ale prestúpil by ho v jednom prikázaní, previnil by sa proti všetkým

Hľadajte teda najprv Božie kráľovstvo a jeho spravodlivosť a toto všetko dostanete navyše. Preto nebuďte ustarostení o zajtrajšok; zajtrajší deň sa postará sám o seba. Každý deň má dosť svojho trápenia.

„Slová Hospodinove sú čisté slová, sú jako striebro, prepálené v topičskom kotle z ... „Každá reč Božia je čistá ako zlato, prečistené v ohni.

Žalmy 12:7 Slová Hospodinove sú čisté slová, sú jako striebro, prepálené v topičskom kotle z hliny, prečistené sedem ráz. Príslovia 30:5 Každá reč Božia je čistá ako zlato, prečistené v ohni.

Boh pozerá z neba na synov ľudských a skúma, či je niekto rozumný a hľadá Boha.

„JA SOM ALFA A OMEGA“ – BOH, KTORÝ JE, KTORÝ BOL A KTORÝ PRÍDE, TEN VŠEMOHÚCI (Zjv 1,8); 2 Úvod; 3 I. Boh, ktorý je, ktorý bol a ktorý príde – Božia večnosť (Zjv 1,8)

w.biblia.sk › Biblia › 1. Mojžišova › 3. Kapitola19 V pote tváre budeš jesť chlieb, kým sa nevrátiš do zeme, lebo z nej si vzatý, pretože si prach a do prachu sa vrátiš.

Šeol / Hádes je místo, rozdělené na dvě části (Matouš 11:23; 16:18; Lukáš 10:15; 16:23; Skutky 2:27-31), příbytky spasených a ztracených. Místo, kde přebývají spasení, se nazývá „Ráj“ a „Lůno (náručí) Abrahamovo“. Místa přebývání spasených a ztracených jsou oddělena „velikou propastí“ (Lukáš 16:26). Když Ježíš vystoupil do nebe, vzal s sebou obyvatele Ráje, tedy věřící (Efezským 4:8-10). Ta část šeolu / hádu, kde přebývají ztracení, zůstala nezměněna. Všichni, kdo zemřou jako nevěřící, se na to místo odebírají, aby tam vyčkali na nastávající poslední soud. Sestoupil Ježíš do šeolu / hádu? Ano, podle listu Efezským 4:8-10 a 1 Petra 3:18-20 ano.

V hebrejských Písmech je slovo, používané k popisu říše mrtvých, „šeol“ (nebo sheol). Znamená prostě „místo mrtvých“, „záhrobí“ nebo „místo duchů/duší zemřelých“. Novozákonní řečtina má obdobné slovo, „hádes“, které rovněž označuje „místo mrtvých“. Další písma v Novém Zákonu naznačují, že šeol/hádes je dočasné místo, kde jsou drženy duše k očekávanému závěrečnému vzkříšení a soudu. Zjevení 20:11-15 mezi oběma místy jasně rozlišuje. Peklo (ohnivé jezero) je trvalé a konečné místo soudu pro ztracené. Hádes je dočasné místo. Takže odpověď zní ne, Ježíš nesestoupil do „pekla“, protože peklo je věcí budoucnosti, a dá se o něm mluvit až po soudu u velikého bílého trůnu (Zjevení 20:11-15).

Ale tým, čo Ho prijali, dal moc stať sa deťmi Božími, tým, čo veria v Jeho meno

Bol človek, ktorého po­slal Boh; menoval sa Ján. 7 Ten­to prišiel na svedec­tvo: svedčiť o svet­le, aby všet­ci uverili skr­ze neho. 8 On sám nebol to svet­lo, len svedčiť mal o svet­le. 9 Bolo však pravé svet­lo, ktoré os­vecuje každého človeka pri­chádzajúceho na svet. 10 Bolo vo svete a svet Ním po­vs­tal, ale svet Ho ne­poz­nal. 11 Do svoj­ho vlast­ného prišiel, a Jeho vlast­ní Ho ne­prijali. 12 Ale tým, čo Ho prijali, dal moc stať sa deťmi Božími, tým, čo veria v Jeho meno, 13 ktorí boli splodení nie z kr­vi, ani z teles­nej žiados­ti, ani z vôle muža, ale z Boha. 14 A to Slovo stalo sa telom, pre­bývalo medzi na­mi, a my sme hľadeli na Jeho slávu ako na slávu jed­norodeného od Ot­ca, (bolo) pl­né milos­ti a prav­dy. 15 Ján svedčil o Ňom volajúc: Toto je Ten, o ktorom som po­vedal: Ten, ktorý pri­chádza po mne, je predo mnou, pre­tože bol skôr ako ja. 16 Z Jeho pl­nos­ti sme zais­te všet­ci prijali, a to milosť nad milosť. 17 Lebo zákon bol daný skr­ze Mojžiša, ale milosť a prav­da stala sa skr­ze Ježiša Kris­ta. 18 Boha ni­kto ni­kdy ne­videl; jed­norodený [Syn] Boží, ktorý je v lone Ot­covom, ten (Ho) známym učinil. ... http://www.bibliaaty.sk/JN

http://www.youtube.com/watch?v=SjJ5PrRz04Q

Sv. Pavol nazýva hriešnika tmou. Svojím poslucháčom môže povedať: „Kedysi ste boli tmou, ale teraz ste svetlom v Pánovi. Žite ako deti svetla!“

citácia:
Dokiaľ sa nebo a zem nepominú, nepominie sa ani jediné písmenko, ani jediná čiaročka zo zákona, kým sa všetko nestane tak, ako to je napísané v Biblii.

K tej prvej otazke - to vyzera tak, akokeby si nevedel, co vsetko robia.
K tej druhej otazke - to vyzera tak, akokeby si ich obhajoval.
K oznamovacej vete po tych 2 oatzkach - od pozerov az po rozne filozofie - co to znamena "pozera" a aku filozofiu mas na mysli? ukaz konkretny priklad, lebo je vela druhov filozofii.

Ked chces, nasiel som 1 clanok, a po ich precitani by si urcite napisal nieco ine. Prosim, ja viem, ze je to dlhe, ale prosim, velmi ta prosim, aby si na tento prispevok zareagoval az po precitani vsetkych viet, prosim. Citanie si mozes rozdelit na "casti" a ked chces, mozes si pri tom robit poznamky a potom napisat tvoj nazor.

Pôvodne zaslal sinceretly - 30 december 2012 :  13:51:57

Pre hudobný prednes. Žalm Dávidov. Vo svojom srdci blázon hovorí: Niet Boha! Konajú skazene a ohavne; niet nikoho, kto by robil dobre!
2 Hospodin hľadí z nebies na ľudí, aby videl, či je aspoň niekto rozumný, kto hľadá Boha.
3 Odpadli všetci, skazení sú napospol; niet nikoho, kto by robil dobre, niet ani jedného.

V perských súrách existuje legenda. Kdysi řekl 1 mudrc, že přijde den, kdy všechna voda na zemi - kromě té specielně uschované - bude znehodnocena. Na její místo nová voda. Každý, kdo se této vody napije, přijde o rozum. 1 muž vraj vzal toto proroctví vážně a začal si dělat zásoby vody. Když nastal onen den - muž pil vodu pouze ze svých nádob. Ostatní lidé zatím pili obyčejnou vodu a brzy přišli o rozum. Jediný člověk, který uposlech rad proroků, zůstal v pořádku. Zůstal jediným normálním mezi blázny - a protože byl jediný, ostatní jej prohlásili za blázna. Ze zoufalství své zásoby vylil a začal pít vodu, kterou pili ostatní - a zbláznil se taky. A blázni tvrdili, že konečně nabral rozum.

...Keď niečo povieme, tak voláme určitú silu, Božiu, či odporcu Boha...

Tak toto fakt stoji za precitanie...je to z clanku v linku
-

nechcem sa vysmievat autorovi, aj jeho Boh miluje, ale fakt,tvrdit, ze ak by
malo aspoň jedno náboženstvo pravdu o nesmrteľnosti, tak hmotny vesmír musí byť niekde obsadený obrovským množstvom pozostalých v podobe duchov, ktori nie su hmotni...
A este smiesnejsie je, ked nejaky vzdelanejsi ateista ,najlepsie vedec, dokazuje na zaklade skumania hmotneho sveta, ze pristroje urcene na skumanie materialneho vesmiru Boha nezaznamenali, a ani duse zomrelych, ci anjelov,a preto Boh i duchovia neexistuju
Ale naozaj sa nechcem dotknut ateistov...

Pôvodne zaslal radar - 12 august 2012 :  17:47:42

Žalm 14:1


+ este 1 zaujimava legenda o mudrom cloveku a blaznoch:


Je to naozaj velmi zaujimavy pribeh, podla mna je mudry iba Boh, od Neho mame vsetku mudrost, za ktoru by sme mu mali dakovat. Keby mal kazdy mudrost podla seba a riadil by sa iba svojou mudrostou, dopadlo by to tak, ako to vyzera v dnesnom svete. Boh - 3 Bozske osoby - chcu, aby sme svoju volu podriadili Svätemu Otcovi (nie papezovi), lebo len Otec ma nekonecne poznanie a ked su ludia v kolektive, tak zvycajne ich vedie ten, kto ma najväcsie poznanie, najväcsie skusenosti, najväcsi rozum, lebo tomu cloveku veria vsetci, lebo iba ten clovek je najmudrejsi z ostatnych - a takyto ludia ked sa nechaju riadit tym najmudrejsim, najrozumnejsie zmyslanym clovekom v kolektive, tak takyto ludia su rozumni. A v Biblii je napisane, ze Boh skuma srdcia ludi, pozera sa na nas a skuma, ci niekto z nas nabral rozum, ci je niekto z nas rozumny - cize ci niekto z nas sa snazi plnit len Jeho volu. Takze ten, kto nekona volu Sväteho Otca, si pocina hlupo, a ten, kto sa snazi konat volu Sväteho Otca, dostal naozajstny rozum.

Kto ma pravo urcovat, co je rozumne a co nie? Ja? Ty? On? Niekto iny? A co ak je niekto mudrejsi ako ten iny? Co ak je tou bytostou Boh? Co ak od Neho naozaj pochadza vsetka ta mudrost?

Teraz pri pisani tychto slov sa mi vybavilo par dalsich viet - ze vlastne nikto z ludi nie je hoden urcovat, co je rozumne a co nie. Ked mame vsetky vedomosti od predoslych generacii, od koho potom mali vedomosti prvi ludia? Od seba? A ak aj nahodou nieco zistili zo svojich skusenosti, tak by nezistili nic, keby im Boh nevlozil talent do nich samotnych - talent spoznavat nove veci. Vsetko, nase ruky, nas rozum, nase talenty, vsetko dobre pochadza od Boha, a to zle pochadza od Zleho.



tretia sila neexistuje. Boh je Bohom slobody a lasky, Boh je vsetko dobre v jednom. Nikto z nas nema pravo urcovat, co je dobre a co nie, na to ma pravo jedine Sväty Otec. Keby si kazdy urcoval svoju pravdu, dopadlo by to tak, ako to vyzera v dnesnom svete. Ked ma byt kolektiv ludi zjednoteny, tak ho musi viest 1 osoba, inak si kazdy bude robit, co chce.

Boh nam dal slobodnu volu, a tak mame 2 moznosti: vybrat si Bohu sluzit z lasky alebo mu nesluzit.

Boh je najmocnejsi a najrozumnejsi, Boh stvoril to, co stvoril a nie je od toho zavisly. Boh je rodina. Rodina Sväteho Otca, Syna-Jezisa a Ducha Sväteho.

Ak si nahodou videl niekoho pachat zlo, co myslis, od koho to pochadzalo? Ak si videl niekoho pachat nieco, co ani clovek schopny nemoze byt, co jednoducho na 100% nepochadza od cloveka, co myslis, kto za tym je, ked nie clovek?

A ak si niekoho videl, ako urobil skutok lasky, co myslis, od koho to pochadzalo? Alebo ak si videl niekoho v takej situacii, ze jednoducho ci je clovek veriaci alebo nie, tomu druhemu by ublizil, a ten clovek tomu druhemu neublizil, nepomstil sa mu, a pritom je clovek slaby, co myslis, odkial nabral tu silu, odpustit mu a neublizit mu, nepomstit sa mu?

---

a na zaver: este si mi neodpovedal na tento prispevok, ja stale cakam na odpoved:



dakujem vopred za odpoved na cely prispevok.

Pôvodne zaslal sinceretly - 31 december 2012 :  18:05:21

Nezdá sa mi, žeby Boh sa nejako mohol vyvliecť zo zla. Kresťanstvo nie je dualistické a žiadne Zlo na rovnocennej úrovni k Bohu neexistuje. Odkedy je satan väčší ako Boh? O tom teda nič neviem, žeby mal Boh s ním problém. To stvorenie robí iba to čo chce (a môže), ale musí robiť to čo chce Boh...(som zvedavý ako si toto vyloží pocitologicko- dojmologicko- eklekticisticko- panteisticko- "vedecký" pohľad na "svet")

video som si nepozrel, pokladám ho za vklad do kampane za to že človek je sofistikovanejšie zviera, a tam snahu niekoho, komu na takom pohľade záleží vidím. Zla nikdy nebude viac ako dobra (to je už metafizycky nemožné) i keď niekto sa riadne snaží ukázať že to tak nie je. A ako vidím, tých čo mu to papkajú aj s navijákom bude mať vždy dosť. (ako aj tých čo na príklade toho že 99 jedincov zo 100 je zlých tak to automaticky znamená že všetci. Toho kto chrlí tieto "pravdivé" ukážky povzbudzujem:len chrlte ďalej takéto "pravdivé" ukážky, len tak ďalej, vaše publikum sa nevie dočkať)

Pôvodne zaslal mino - 09 január 2013 :  09:50:16

…10 Po­tom mi po­vedal: Nezapečaťuj proroc­ké slová tej­to knihy, lebo (po­sled­ný) čas je blíz­ko! 11 Kto pácha ne­právosť, nech ju pácha ďalej! Kto je špinavý, nech sa špiní ďalej! Ale kto koná spravod­livosť, nech ju koná ďalej! A kto je svätý, nech sa po­sväcuje ďalej! 12 Aj­hľa, prídem skoro a moja od­plata je so mnou, aby som od­platil každému podľa jeho skut­kov!…