Fórum pre katolíkov - Rozhodnutie sv. otca, papeza Benedikta XVI.

Vitajte na fóre.

	Meno:

	Heslo:

Ostať prihlásený

Registrovať sa
Zabudli ste heslo?

Zvoľte si vzhľad:

Všetky fóra

Katolícka apologetika

Apologetické pohľady

Rozhodnutie sv. otca, papeza Benedikta XVI.

V tomto fóre môžu všetci užívatelia otvárať NOVÉ témy
V tomto fóre môžu všetci užívatelia odpovedať na témy

Verzia pre tlač

radar

Stav: offline

Odoslaný - 26 apríl 2012 : 20:13:11

Vysvětlení překladu pro multis

List Benedikta XVI. biskupům německé jazykové oblasti

Vaše Excelence,
Vážený a milý Otče arcibiskupe,

Při své návštěvě 15. března 2012 jste mi oznámil, že mezi biskupy německé jazykové oblasti dosud nepanuje jednota ohledně překladu výrazu „pro multis“ v eucharistické modlitbě mešního kánonu. Hrozí patrně nebezpečí, že při brzy očekávané publikaci nového vydání Kancionálu ( „Gotteslob“) budou některé oblasti německého jazykového prostoru chtít zůstal u překladu „za všechny“ („für alle“), ačkoliv se Německá biskupská konference ujednotila na překladu „za mnohé“ („für viele“) v souladu s přáním Svatého stolce. Slíbil jsem, že se k této závažné otázce vyjádřím písemně, abych předešel takovémuto štěpení na nejniternějším místě naší modlitby. Dopis, který píši členům Německé biskupské konference, nechám rozeslat také ostatním biskupům německé jazykové oblasti.

Dovolte mi nejprve několik slov o vzniku problému. V šedesátých letech, kdy bylo třeba za odpovědnosti německých biskupů převést římský misál do německého jazyka, existovala exegetická shoda v tom, že slovo „mnohé“ ( Iz 53,11) násl. je hebrejským výrazem k pojmenování celku, „všech“. Slovo „mnozí“ v Matoušově a Markově evangelním podání bylo z tohoto důvodu považováno za semitismus a muselo být přeloženo jako „všichni“. Totéž se vztahovalo i na latinský text, z něhož se bezprostředně překládalo a jehož „pro multis“ podle tohoto pojetí odkazovalo přes evangelní zprávy na 53. Izaiášovu kapitolu a bylo třeba jej přeložit jako „za všechny“. Tento exegetický konsens se mezitím rozdrolil a již neexistuje. V německém jednotném překladu Písma Svatého stojí ve zprávě o Poslední večeři: „To je má krev, krev nové smlouvy, která se prolévá za všechny“ (Mk 14,24; srov. Mt 26,28). Je zde vidět něco velice důležitého – převod „pro multis“ formulací „za všechny“ nebyl čistým překladem, nýbrž interpretací, která byla jistě dobře odůvodněná a zůstává jí, avšak přeci již je výkladem a něčím více než překlad.

Toto splynutí překladu a výkladu patří v jistém ohledu k principům, kterými se bezprostředně po koncilu řídily překlady liturgických knih do moderních jazyků. Existovalo zde vědomí toho, jak jsou bible a liturgické text vzdáleny jazykovému a myšlenkovému světu dnešních lidí a že i po svém překladu jistě zůstanou nadále účastníkům bohoslužeb nesrozumitelné. Tato nová překladová aktivita otevřeně přinášela posvátné texty účastníkům bohoslužeb a přitom je ponechávala notně vzdáleny od jejich světa, ba právě teprve nyní bylo toto oddálení viditelné. Proto se překladatelé cítili oprávněni, či dokonce povinováni zatavit do překladu již jeho interpetaci a zkrátit tak cestu k lidem, jejichž srdce a rozum měla tato slova dosáhnout.

Až do určitého stupně zůstává princip obsahového a nikoliv nutně doslovného překladu základních textů i nadále oprávněný. Vzhledem k tomu, že se musím liturgické modlitby opakovaně modlit v různých jazycích, je mi nápadné, že mezi různými překlady někdy sotva nacházím společné rysy a že výchozí společný text je rozpoznatelný jen z dálky. Vloudila se přitom zjednodušení, která jsou skutečnou ztrátou. Proto pro mne bylo v průběhu let stále zřejmější, že princip nikoliv doslovné, nýbrž strukturální shody jako vedoucí linie překladu má své hranice. Takovýto náhled sledovala rovněž Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, když ve své instrukci Liturgiam authenticam o překladech do moderních jazyků ze dne 28.3.2001, znovu upřednostnila princip doslovné shody, aniž by tím přirozeně předepisovala jednostranný verbalismus. Důležitý poznatek, který je základem této instrukce, spočívá v rozlišení mezi překladem a výkladem, který jsme naznačili již v úvodu. Toto rozlišování je nutné jak vůči Písmu, tak vůči liturgickým textům. Na jedné straně se musí co možná nejvíce posvátné slovo ukázat jako takové, včetně své cizosti a otázek, které v sobě nese; na druhé straně je církvi dána povinnost výkladu, aby k nám – v míře našeho aktuálního porozumění – přicházelo poselství, které nám Pán určil. I nejcitlivější překlad nemůže nahradit výklad. Patří k řádu Zjevení, že Boží Slovo se čte a interpetuje v církevním společenství, že se propojuje věrnost a poznání. Slovo zde musí vystupovat samostatně, ve své vlastní a možná pro nás cizí podobě; výklad se musí poměřovat věrností ke slovu samému, avšak zároveň je musí zpřístupnit dnešnímu posluchači.

V této souvislosti Svatý stolec rozhodl, že při novém překladu misálu výraz „pro multis“ bude překládán doslovně a nebude muset být zároveň interpetován. Na místo interpretujícího výkladu „za všechny“ musí nastoupit jednoduchý převod „za mnohé“. Doufám, že toto rozhodnutí je zcela srozumitelné, vycházíme-li ze zásadního vztahu mezi překladem a výkladem. Jsem si však přece jen vědom, že toto rozhodnutí znamená velkou výzvu pro všechny, kteří jsou v církvi pověřeni výkladem Božího slova. Pro normálního návštěvníka bohoslužeb se zde totiž téměř nevyhnutelně projevuje zlom v samém jádru svátosti. Bude se ptát: Znamená to, že Kristus nezemřel za všechny? Změnila církev svou nauku? Může a smí to učinit? Není to reakce, která chce zničit dědictví koncilu? Všichni ze zkušenosti posledních padesáti let víme, jak hluboce změny liturgických forem a textů zasahují lidské duše, jak velice musí změna textu v takovémto ústředním bodě lidi znepokojit. Když bylo na základě rozdílu mezi překladem a výkladem přijato rozhodnutí překládat dotyčný výraz jako „mnohé“, bylo také stanoveno, že tomuto překladu musí v jednotlivých jazykových oblastech předcházet důkladná katecheze. Biskupové a kněží v ní měli svým věřícím konkrétně vyložit, o co zde běží. Předchozí katecheze je zásadní podmínkou platnosti nového překladu. Pokud vím, takováto katecheze v německé jazykové oblasti dosud neproběhla. Záměrem mého dopisu je tedy Vás všechny, milí spolubratři, naléhavě požádat, abyste tuto katechezi nyní vypracovali, prohovořili ji s kněžími a zároveň ji zpřístupnili věřícím.

V takovéto KATECHEZI musí být zprvu zcela krátce ozřejmeno, proč při překladu misálu bylo po koncilu slovo „mnozí“ převedeno jako „všichni“ : aby byla jednoznačně vyjádřena univerzalita Kristovy spásy ve smyslu, jak ji Ježíš zamýšlel. Potom se ovšem ihned vyskytne otázka: Jestliže Ježíš zemřel za všechny, proč pak při poslední večeři řekl „za mnohé“ ? Zde musí být nejdříve ještě doplněno, že Ježíš podle Marka a Matouše řekl „za mnohé“, avšak podle Lukáše a Pavla „za vás“. Tím se zdánlivě kruh ještě více zužuje. Ale právě odsud se také může dospět k řešení. Apoštolové vědí, že Ježíšovo poslání přesahuje je samé a jejich okruh; neboť on přišel, aby „rozptýlené Boží děti shromáždil v jedno“. Ono „za vás“ však z Ježíšova poslání činí něco zcela konkrétního pro přítomné. Nejsou nějakými anonymními prvky obrovského celku, nýbrž každý jednotlivě ví, že Pán zemřel právě za něj, za ně. „Za vás“ zasahuje do minulosti i do přítomnosti – jsem tu zmíněn já, zcela osobně, my, zde shromáždění, které jako takové Ježíš zná a miluje. Proto ono „pro vás“ není zúžením, nýbrž konkretizací, která platí pro každé společenství slavící eucharistii a která je konkrétně spojuje s Ježíšovou láskou. Římský kánon obě biblické verze spojuje a v důsledku toho říká: za vás a za mnohé. Tato formulace byla poté přejata při liturgické reformě pro všechny eucharistické modlitby.

Avšak nyní ještě jednou: Proč „za mnohé“ ? Nezemřel snad Pán za všechny? To, že Ježíš Kristus, jako vtělený Syn Boží, je člověkem pro všechny lidi, novým Adamem, náleží k základním jistotám naší víry. Chtěl bych to připomenout na třech úryvcích Písma: Bůh vydal svého Syna „za nás za všecky“, zní formulace sv. Pavla v listu Římanům ( Řím 8,32). „Jeden zemřel za všechny“, říká v druhém listu Korinťanům o Ježíšově smrti ( 2 Kor 5,14). Ježíš „vydal sám sebe jako výkupné za všechny“, stojí v prvním listě Timotejovi ( 1 Tim 2,6). Poté je však teprve oprávněné se ještě jednou ptát: Když je to natolik zřejmé, proč poté v eucharistické modlitbě stojí „za mnohé“? Tedy, církev tuto formulaci převzala z textů Nového zákona. Vyslovuje to tak z úcty před Ježíšovým slovem, aby mu až do posledního slova zůstávala věrná. Důvodem formulace eucharistické modlitby je tedy sama úcta k Ježíšovu slovu. Avšak zde se ptáme: Proč to tak Ježíš sám řekl? Vlastní důvod spočívá v tom, že se tím Ježíš dal poznat jako Boží Služebník z 53. kapitoly Izaiáše, prokázal se jako postava, na niž čekalo prorokovo slovo. Úcta církve vůči Ježíšově slovu, Ježíšova věrnost slovu „Písma“ – tato dvojí věrnost je konkrétním důvodem pro formulaci „za mnohé“. Zařazujeme se do tohoto řetězce doslovným překladem slov Písma.

Tak jako jsme právě viděli, že výraz „za vás“ lukášovsko-pavlovské tradice není zúžením, nýbrž konkretizací, můžeme nyní rozpoznat, že dialektika „mnozí“ – „všichni“ má svůj vlastní význam. Pojem „všichni“ se týká ontologické roviny – Ježíšovo bytí a působení zahrnuje celé lidstvo v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Avšak fakticky, dějinně do konkrétního společenství těch, kdo slaví eucharistii, Ježíš přichází pouze k „mnohým“. Spatřujeme tak trojí význam, přičleněný k výrazům „mnozí“ a „všichni“. V první řadě by pro nás, kteří smíme sedět u jeho stolu, mělo znamenat překvapení, radost a vděčnost, že On mne povolal, že smím být u Něj a znát Ho. „Dank sei dem Herrn, der mich aus Gnad in seine Kirch berufen hat...“ („Buď dík Pánu, který mne z milosti povolal do své církve; německá píseň Fest soll mein Taufbund immer stehn, pozn. red.) To je však, v druhé řadě, také zodpovědnost. Jak se Pán svým způsobem dostane za ostatními – „všemi“ - zůstává koneckonců jeho tajemstvím. Avšak bezpochyby přináší zodpovědnost, jsem-li povolán přímo k jeho stolu tak, abych směl slyšet: Za vás, za mne trpěl. Mnozí nesou zodpovědnost za všechny. Společenství mnohých musí být svítilnou na podstavci, městem na hoře, kvasem pro mnohé. To je povolání, které se týká každého osobně. My, kterých je mnoho, musíme v zodpovědnosti zastupovat celek při vědomí svého poslání. A konečně je zde také třetí aspekt. V dnešní společnosti máme pocit, že nás v žádném případě není „mnoho“, nýbrž docela málo – malá skupina, která stále ubývá. Avšak nikoliv – je nás „mnoho“: „Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků“, praví Zjevení svatého apoštola Jana (Zj 7,9). Je nás mnoho a zastupujeme všechny. Oba výrazy „mnozí“ a „všichni“ tak patří dohromady a vztahují se jeden ke druhému v zodpovědnosti a příslibu.

Vaše Excelence, milí spolubratři v biskupském úřadě. Tím vším jsem chtěl naznačit základní obsahové linie katecheze, jejímž prostřednictvím by se nyní měli co nejdříve, jak to bude možné, kněží a laici připravovat na nový překlad. Doufám, že katecheze bude moci zároveň posloužit hlubší spoluúčasti na slavení eucharistie a zařadí se tak do velkého úkolu, který před nás staví Rok víry. Rád bych doufal, že tato katecheze bude brzy předložena a stane se tak součástí bohoslužebné obnovy, o kterou koncil usiloval již od prvního svého zasedání.

S velikonočním pozdravem a požehnáním zůstávám v Pánu Váš Benedictus PP XVI.

Přeložila Jana Gruberová

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16306

Krajina:

Slovakia ~ Počet príspevkov: 1564 ~ Člen od: 25 november 2007 ~ Posledná návšteva: 14 február 2013

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.1.Pt 2,4-5

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.1.Pt 2,4-5

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.1.Pt 2,4-5

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.1.Pt 2,4-5

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.
1.Pt 2,4-5

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.
1.Pt 2,4-5

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.
1.Pt 2,4-5

Prichádzajte k Nemu,k živému kameňu,ktori ľudia síce zavrhli,ale pred Bohom je vyvolený a vzácny,a dajte sa vbudovať aj vy ako živé kamene do duchovného domu,do svätého kňazstva,aby ste prinášali duchovné obety,príjemné Bohu skrze Ježiša Krista.
1.Pt 2,4-5