Prekvapuje ma, že ľudia strácajú zdravie, aby zarobili peniaze, a potom utrácajú peniaze za to, aby si dali do poriadku svoje zdravie. Prekvapuje ma, že sa natoľko strachujú o svoju budúcnosť, že zabúdajú na prítomnosť, a tak vlastne nežijú ani pre prítomnosť, ani pre budúcnosť. Prekvapuje ma, že žijú, akoby nikdy nemali umrieť, a že umierajú , akoby nikdy nežili.“

Nikto z nas nie je na svete iba pre seba, je tu pre vsetkych ostatnych. Gregor Naziánsky

Pre Janku ano nic nie je lepsie nad tradičný rímsky katechizmus od Pia V, ktory studujem ked to ide.

Pôvodne zaslal Gregorius - 07 máj 2013 :  23:43:42

ale aby Vam to bolo prospesne

musite si vyvodit z toho pre seba dosledky

aby Vam to bolo prospesne musite si vyvodit z toho pre seba ... plan, akym sposobom ho naplnite

tak, aky je plan? co urobite?

Skutečnost očistce u církevních otců a v křesťanských památkách

O skutečnosti „posmrtného očišťování" těch, kteří nezemřeli ve stavu nebeské svatosti a dokonalosti, mluví také mnozí tzv. „církevní otcové" či starověcí křesťanští spisovatelé, např. Tertullian (2.-3. stol.), Klement Alexandrijský (2.-3. stol.), sv. Cyprián (3. stol.), sv. Efrém Syrský (4. stol.), sv. Cyril Jeruzalémský (4. stol.), sv. Basil Veliký (4. stol.) a mnozí další. Pozdější koncily pouze toto křesťanské přesvědčení stvrdili a výrazněji formulovaly v dogmatických výrocích. Nejstarším výslovným záznamem o přesvědčení o očistci jsou modlitby za zemřelé ve 2. století a v následujícím století totéž při slavnosti eucharistie:



„To já sám, Abrecius, v mé přítomnosti nařídil jsem tu napsat... Ať každý, kdo tato slova rozumí, pomodlí se za Abrecia."

Nápis z hrobu Abrecia, biskupa z Hierapole



„Ať sladce odpočívá moje matka, prosím tě, Světlo zemřelých. Aschandie, můj otče, (...) ať pokoj Ichthys je s tebou."

Epigram Pektoria z Autun (Augustodunum) z konce 2. stol.



„Eucharis je moje matka, Pius otec. Prosím vás, bratří, o modlitbu, když sem přijdete. (...) Aby všemo­houcí Bůh zachoval Agapu na věky."

Římský náhrobek z poloviny 2. stol.



Následně uvádím několik citací církevních otců a starokřesťanských spisovatelů k tématu očistce:



„Konáme oběti za zemřelé ve výroční den jejich narození."

Tertullian (cca 160-220)



„Ostatně, jestliže to vězení, o němž svědčí evange­lium (Mt 5,25n.), chápeme jako podzemní propast (inferi) a vysvětlu­jeme, že v očekávání vzkříšení nutno rovněž zaplatit do posledního haléře pokáním i za ten nejmenší přestupek, nikdo nepochybuje o tom, že duše myslí na něco v propa­stech, avšak plnost vzkříšení se objeví rovněž v těle." (Tertullian zde naráží na Kristovo podobenství o nemi­losrdném dlužníkovi /Mt 18,21-35/ a má na zřeteli thnetopsychity a hypnopsychity, kteří učí, že duše před vzkříšením těla neexistuje nebo je přinejmenším uspána.)

Tertullian (cca 160-220)



„Něco jiného je čekat na odpuštění a něco jiného přijít do slávy; být uvržen do vězení a nevyjít odtud, dokud se nezaplatí poslední haléř, nebo hned dostat odměnu za víru a ctnost; dlouhým utrpením za hříchy být v muce obmýván a očištěn ohněm nebo utrpením již všechny hříchy očistit; něco jiného je konečně být okamžitě korunován Pánem nebo být podroben v den soudu výroku Pána." (Bez ohledu na to, jak můžeme ko­mentovat uvedená slova, která obsahují tolik protikladů, jedno je jisté, že totiž sv. Cyprián uznává stav očišťování duše v posmrtném životě.)

sv. Cyprián (cca 200/210-258)



„Bratři, pamatujte na vinu. Neboť zemře­lým se pomáhá oběťmi, které podávají živí... Jestliže lidé Matatiášovi zadostiučinili za přestupky těch, kteří padli a byli ve svých mravech bezbožní, tím více kněží Syna sva­tými oběťmi a modlitbami zadostiučiní za přestupky zemřelých."

sv. Efrém Syrský (306-373)



„Pak se modlíme i za zemřelé svaté otce, biskupy a vůbec všechny, kteří mezi námi žili, a věříme v ohromnou po­moc pro ty duše, za než se přináší modlitba ve chvíli, kdy na oltáři spočívá svatá a současně nesmírná oběť." (Sv. Cyril Jeruzalémský popisuje liturgii mše sv. a nezapomíná na obsaženou tam modlitbu za zemřelé.)

sv. Cyril Jeruzalémský (cca 315-386)



„Mám za to, že ti, kdo umírají, jestliže mají nějaké skvrny nebo stopy hříchu, jsou zadrženi (po smrti), jestli však bez ran a beze skvrn, pak jako neporažení a svobodni jsou s Kristem."

sv. Basil Cesarejský (330-379)



„Kdo bude po smrti na sou­kromém soudu shledán spravedlivým, vejde prozatím do ráje, v poslední den pak ohněm soudu do nebe. Kdo bude shledán zcela zlý, vejde navždy do pekla, je již odsouzen. Obyčejný hříšník však bude před posledním soudem tříben očistcovým ohněm, ač ani tam nebude bez všelijakého občerstvení."[4]

sv. Ambrož Milánský (339-397)



Také dle Ambrože zemřelým v očistci pomáhají oběti a přímluvy živých (De obitu Theodosii, 3; De obitu Valentiniani consolatio, 77).



„Ne marně apoštolově nařídili, abychom v úctyhodných a důstojných tajemstvích pamatovali na ty, kdo odešli z tohoto světa..., neboť v tom čase, kdy všechen lid a kněží stojí s rozepjatýma rukama a je sloužena oběť vzbuzující bázeň, neprosíme-liž Boha v modlitbě za ně?"

sv. Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407)



„Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Jestliže Jobovi synové byli očištěni obětí jejich otce, proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtví, a obětujme za ně své modlitby."[5]

sv. Jan Zlatoústý (Chrysostom) (344/354-407)



„V tomto životě mne očisťuj a takovým mne učiň, aby již nebylo třeba užívat ohně k polepšení." Augustin potom cituje 1Kor 3,15 a říká: „Ačkoliv budou spaseni skrze oheň, přece to bude těžší vzhledem k tomu, co člověk může vytrpět v tomto životě."

„Časné tresty trpí někteří v tomto životě, někteří po smrti, někteří i nyní i po smrti, všichni pak jen do času posledního soudu."[6]

„Modlitba církve nebo některých zbožných duší za určité zemřelé bývá vyslyšena, ale pouze za ty obrozené v Kristu, jejichž život nebyl natolik zlý, aby nepotřebovali milosrdenství."[7]

„Nelze popírat, že duše zemřelých dostávají pomoc zbožností svých blízkých, když je skládána oběť Prostředníka nebo jsou v církvi skládány almužny. Pomáhají však pouze těm, kdo si to zasloužili za pozemského života. Neboť je to jistý způsob života - ani tak dobrý, aby té pomoci po smrti nepotřeboval, ani tak zlý, aby mu to jíž nepomohlo."

sv. Augustin (354-430)



„Jestliže však (...) nevykupujeme hříchy dobrými skutky, budeme tak dlouho přebývat v tom očišťujícím ohni, dokud i tyto malé hříchy nebudou spáleny jako dříví, tráva a sláma... Tento očišťující oheň bude palčivější než to, co můžeme vidět, cítit a pomyslet si v tomto životě."

sv. Cesarius z Arles (470-542)



„Je třeba věřit, že za některé lehké hříchy bude trest očišťujícího ohně, protože Pravda říká, že kdyby se někdo rouhal proti Duchu svatému, tomu ne­bude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku."

sv. Řehoř Veliký (540-604)



A jedna citace ze středověkého církevního dokumentu:



„Říká se, že Řekové sami upřímně a bez pochyb věří a zastávají, že duše docházejí očištění po smrti a mohou získat pomoc církve, jestliže věřící, kteří konali pokání, umírají, aniž je dokončili; nebo jestliže bez smrtelného hříchu, avšak s všedními a drobnými hříchy odcházejí z tohoto světa. Poněvadž však říkají, že místo[9] takového očištění nebylo jejich doktory označeno přesným a určitým jménem, proto my, kteří je ve shodě s tradicí a autoritou svatých otců nazýváme ‚očistcem‘, chceme, aby i oni je označovali tímto jménem. Neboť tímto přechodným ohněm se samozřejmě očišťují hříchy, ne však smrtelné nebo těžké, které dříve nebyly očištěny pokáním, ale malé a nepatrné, které zatěžkávají i po smrti, a to i když za života byly odpuštěny."

List Inocence IV. kardinálu legátovi na Kypru (1254)



Na uvedených citacích především církevních otců, které jsem seřadil chronologicky, je jasné, že víra v „posmrtné očišťování" nedokonalých, avšak spasených věřících se vine dějinami křesťanství již od jeho počátku a postupem času byla více a více prohlubována a zpřesňována.