|
|
 Odoslaný - 06 február 2008 : 16:24:32
|
Vazeni bratia a sestry, ako vsetci vieme,dnes je popolcova streda, zacina post. Skusme sa v tejto postnej dobe zamysliet, aky je nas vztah k Bohu. Je pre nas BOH CESTOU,PRAVDOU,ZIVOTOM? Je LASKOU? Ved,co je krajsie ak nie to, ze nas miluje Boh,ktory je Laska?Ziadny clovek nie je tak schopny milovat, ako Boh. Boh sa neda nikym predbehnut vo svojich daroch, uspokojuje vsetky nase potreby po slobode, stasti, pravde..Ak sme Pana Jezisa doteraz zanedbavali,a len sme prijimali a nic Mu nedavali, zacnime Ho pocas postu aj my obdarovavat , dajme mu svoje smutky radosti, krize, skusme mu dat samych seba, tak ako aj On nam dal sameho seba, ved to je najvacsi dar, ved laska sa neuspokoji s malom, chce vsetko.A obetujme vsetko za hriesnikov, vratane nas.Aby sme to co najlepsie dokazali, a aby nas nic nezdrzovalo, preverme si v tychto dnoch, ci nie sme obetou vlastnych falosnych predstav o Bohu, ktore nas brzdia na ceste k Nemu.Nasledujuce riadky su z knihy K. Lachmanovej.
To, co si mnoho lidí představuje
pod pojmem Bůh,
díky Bohu neexistuje.
(Karl Rahner)
FALEŠNÉ PŘEDSTAVY O BOHU
STAROMÓDNÍ BůH
1) Je "mimo problém", nerozumí dnešnímu člověku a dnešnímu světu, prostě "ujel mu vlak"... Je to roztřesený stařec s bílým vousem, možná trochu vzteklý a zahořklý, protože ho většina světa nechce poslouchat. Kolikrát už jsme viděli podobného šedovlasého starce na nějaké kostelní fresce a možná museli poslouchat starodávné písničky ze zažloutlého zpěvníku, za doprovodu rozvrzaných varhan, v zatuchlém kostele. Všechno napovídalo tomu, že Bůh a víra patří maximálně do muzea (pokud někam vůbec patří).
Ale: Bůh nestárne
Bůh, v něhož věří křesťané, nestárne, "není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze" (Iz 40,28b). Nejde o stařečka, který oplakává staré dobré časy: "Hle, činím něco docela nového" (Iz 43,18-19) - proti jeho tvůrčím schopnostem jsme všichni nenapravitelní konzervativci!
BůH SPÍCÍ, VZDÁLENÝ
2) Kdosi nazval tuto karikaturu "bohem - hodinářem": Uvedl všechno do chodu, stanovil přírodní zákony a vzdálil se. Až svět "dotiká", přijde vyúčtovat. Podle tohoto pojetí Bůh kdesi existuje, ale svět ponechává svému osudu. O jednotlivce se absolutně nezajímá. Člověk věřící v tuto karikaturu zastává krédo "co si neuděláš sám, nemáš". Život je v tomto pojetí jako sisyfovský výstup na skleněnou horu, na jejímž vrcholu Bůh pasivně čeká.
Ale: Bůh je s námi!
Nebeský otec se však představil jako Emmanuel - "Bůh s námi" (Mt 1,23), jako ten, kdo je nám blíž než my sami sobě, žádný detail našeho života mu není lhostejný.
BůH POLICISTA
3) Bůh je tu od toho, aby sledoval přestupky, aby je evidoval a trestal. Jinými slovy - strážce zákona. Někteří z nás v dětství možná slýchali: "Pánbůh tě vidí a potrestá!" Šlo o jasnou výhrůžku. Upřený pohled takového boha vyvolává strach a nejistotu (co zas bude, co jsem zase provedl...). Člověk pak žije v pocitu, že Boží přízeň si musí tvrdě zasloužit, a hlavně: nic se nepromíjí!
Ale: Bůh je milujícím Bohem
Ježíš i apoštolové nám představují docela jiného Boha, jehož láska předchází jakékoli naše snažení a který neodplácí podle našich hříchů. V centru jeho zájmu je člověk a ne jeho přestupky.
VODIČ LOUTEK
4) Takovýto Bůh všechno řídí, nic se na tom nedá ovlivnit, všechno je dáno předem. Člověk nic nenadělá, nic nezmění. Celý svět i život každého člověka je jakoby neviditelnými drátky ovládán ze zákulisí. Správný věřící by byl podle této karikatury vlastně uvědomělým Božím otrokem - bez vlastní vůle, bez vlastních názorů, přání a tužeb. Měl by mít "vygumovaný mozek", protože myšlení je nežádoucí...
Ale: Bůh respektuje svobodu
Ježíš Kristus mluvil o jiném vztahu mezi Bohem a člověkem: "Nenazývám vás služebníky, ale přáteli" (J 15,15). Apoštol Pavel zase píše, že křesťané jsou "spolupracovníky na Božím díle" (1K 3,9). Výstižnou definici tohoto vztahu vyslovil i židovský myslitel Martin Buber: "Dějiny se tvoří setkáním lidské svobody s Boží svobodou, jež se nazývá milostí." Tedy žádný otrok, žádné loutky.
BůH POUZE PRO PŘÍPAD NOUZE
5) Člověk jej vyhledává jen jako "záchranku" v situacích, kdy selhávají lidské prostředky. V takovémto vztahu ale chybí důvěra. Místo ní nastupuje obchodní komunikace: "Jestli tato věc dopadne dobře, tak slibuji, že..."; "Když se budu měsíc modlit, očekávám, že..."
A když takto Bůh nefunguje, když nereaguje podle našich představ a nepřistupuje na takovéto obchody, ztrácí člověk snadno zájem.
Ale: Bůh je přítel i Otec zároveň
Do našeho vztahu s Bohem patří i všechny naše strachy a problémy. V opravdovém vztahu jde však o daleko víc. Bůh naznačuje, že touží po vztahu "otec (matka)-dítě, přítel s přítelem", manželka-manžel. A dítě přece nevyhledává otce nebo matku, jen když mu dojde kapesné...
DĚDA MRÁZ, SANTA KLAUS
6) V této karikatuře je Bůh dobráckým dědečkem, který má v popisu práce nosit dárky a vůbec pracovat pro blaho člověka a odstraňovat mu ze života veškeré těžkosti. Je to Bůh tolerantní, a hlavně - nenáročný. Chápe, že jsme slabí, hřích a zlo omlouvá, v podstatě mu nic nevadí, je dobrák...
Člověku s tímto pohledem se stírá rozdíl mezi bílou a černou. Vůči Bohu neprožívá ani strach, ani lásku.
Ale: Bůh nám nemůže pomoci, nemůže nás zachránit (spasit) bez naší vůle a bez naší spolupráce
Bůh je nesmírně dobrý a milosrdný. Právě proto nás chce vytrhnout z otroctví zla a hříchu, ze začarovaného kruhu vlastního sobectví, který by nás zlikvidoval. Bůh nenávidí hřích, ale hříšníka miluje. Nabízí nám svou pomoc a cestu k sobě. Pro tuto cestu se ale musíme rozhodnout a vydat se po ní!
TRAPIČ
7) Takovýto "bůh" si libuje v lidském utrpení stylem "čím hůř, tím líp". Kdo se má dobře, měl by mít pomalu pocit viny a honem si nějaké trápení vyrobit. Boží vůle se hledá v takovémto pojetí snadno - je to vždy ta horší možnost, vždy to pochmurnější, těžší, nepříjemnější...
Věřící člověk s takovouto představou Boha působí tísnivým a útrpným dojmem, i když se může vykázat radikálností a náročnými asketickými výkony. Ve své askezi vidí prostředek k získávání zásluh a uznání u Boha, potvrzení své hodnoty, proto ji tolik vyhledává.
Ale: Utrpení není samo o sobě dobré
I když se křesťanovi utrpení nevyhne a někdy skutečně napomáhá k růstu a očišťování, neznamená to, že je kvalitou samo o sobě. Bůh nám neslíbil, že ze světa odstraní veškeré trápení, ale slíbil nám sílu a pokoj, aby nás nezdrtilo. A již Starý zákon nás ujišťuje, že "z rozmaru lidské syny nepokoří ani nezarmoutí" (Pl 3,25-33). V evangeliích vidíme, že Ježíš nemoci nerozdával, ale uzdravoval.
"COSI" NAD NÁMI, JAKÁSI "VESMÍRNÁ VYŠŠÍ INTELIGENCE"
8) Podle tohoto pojetí je Bůh jen vysoká inteligence vysoko nad námi, vyšší moc, vesmírná všepronikající energie. Ale ne živá bytost, s níž je možné žít ve vztahu.
Člověk vyznávající tuto karikaturu sice rozumem uznává, že Bůh může existovat, nevstupuje s ním však do vztahu, nekomunikuje s ním. Bůh se tak snadno stává věcí mezi jinými věcmi... Tento bůh samozřejmě nezná cit a soucit, ani se mnou, ani se světem.
Ale: Bůh je osoba a partner
Bůh vstupuje do lidských dějin a jedná v nich. Ne jako neurčitá božská síla, ale jako osoba a partner pro člověka. Bůh člověka oslovuje, dává se mu poznat, zve ho, aby s ním vstoupil do hlubokého osobního vztahu. Křesťanská víra pak není jen uznáním Boží existence či pravd nauky o Bohu, ale navázáním a prohlubováním tohoto vztahu s Bohem. Je to život s Bohem. A na vztahu s ním lze postavit svůj život.
(Autor: Kateřina Lachmanová a kolektiv
Karikatury Boha
aneb jaký Bůh není...
|
Boh je laska. |
Krajina:  Slovakia ~
Počet príspevkov: 1564 ~
Člen od: 25 november 2007 ~
Posledná návšteva: 14 február 2013
|
Upozorniť moderátora
|
|
|
|
|
|
|
Portál
Fórum
Zodpovední ľudia
Registrovať sa
